Myslím, že není co dodat. Dokonalé.
Připisuji Ti 300 MK za provedení, délku... Prostě za skvěle odvedenou práci. Děkuji.
A odpusť, že to trvalo tak dlouho.

Procházela jsem se. Na horách pořádně hustě sněžilo, a já se drala proti sněhové vánici. Potřebovala jsem najít jeskyni, nebo jít přes les nebo louku. Protože tady fakt nic neulovím. Az se mě pořádně držela, aby neuletěla. Zavál pořádný vichr proti nám, a já málem spadla ze svahu. Vítr se postupně uklidňoval, a už moc nesněžilo. Celá krajina se odhalila. Byla bíle tajemná. Můj bilý kožich krásně splýval se sněhem. Nikdo mě skoro nemohl vidět, kromně mých pronikavých očí. Rozhlédla jsem se okolo sebe, a zjistila že kousek u stromu hopká králík. Přikrčila jsem se do sněhu, a potichoučku jsem se za ním plížila. Hbitě jsem po něm skočila a zakousla se do něj. Křev vystříkla na zářivě bílý sníh. Spořádala jsem celého králíka, a nechala po něm jen kůži a pár kostí. Jednu kost jsem si vzala, lehla si do sněhu a kousala ji. Az si mezitím hrála ve sněhu a celá se obalila, že také nešla vidět. Když už jsem se nudila, rozhodla jsem se jít do lesa. Trvalo to celkem dlouho, než jsem sestoupila zasněžené skály a dostala jsem se ke kamenným. Některé kameny byly celkem kluzké a pěkně zrádné. Omylem jsem dala špatně packu a uklouzla. Spadla jsem tak o 3 metry a pořádně si odřela nohu. Když jsem se postavila, kapka krve dopadla na skálu. Pak už se rána hoijla sama, a já se dívala jak malý šrám zarůstá. Bylo už pozdě odpoledne. Snažila jsem se aspoň doploužit k lesu. Podruhé jsem si dávala pozor, abych zase nespadla ze skály. Byla jsem celkem unavená. *Asi si najdu jeskyni a odpočinu si..* zamyslela jsem se. Az mi četla myšlenky a brala to jako dobrý nápad. Nevím sice co ji tak mohlo unavit, jelikož mi seděla na rameni, ale dobře. Sešla jsem až dolů k jeskyni, a položila si hlavu na tvrdý kámen. Pomalu se mi přivírali oči..
Sen -
*Procházím se loukou.. A země je nějak rozpálená. Mrtvá. Zpomalím a nadechnu se vzduchu. Dělá se mi těžko a mdlo. Cítila jsem plno kouře. Otočím se a za sebou mám obrovské plameny ohně. V dálce vidím obrovský prach kouře a jak stromy padají. Za mnou les hořel a přede mnou se sesouvala zem. "Tak to je super no.." Nevím proč ale něco mi říkalo, že jediná ta řeka mě může zachránit. Rozeběhnu se k ní s plameny za zády. Nic mi nedocházelo... Proč běžím, když mi oheň nevadí? Zastavila jsem se a opatrně natáhla packu k plamenům ohně... Bolestivě jsem zakňučela a stáhla packu zpátky. Opravdu byla popálená. "Proč mi nefunguje magie?" zeptala jsem se sama sebe. Oheň mi sžíral i ocas, a já se dala do sprintu.
Nestihnu to.. Oheň mi spaluje zadní tlamy a hrozně to bolí. Plameny se mi rozjely skoro až k břichu, a já bolestně zavyla. Sžíralo mě to zaživa. Byl jsem jen kousek od řeky. Na druhém konci do vypadalo že se řeka rozteče všude možně. Oheň mi spaloval už i hlavu a zpomalovala jsem, když v tom... Jsem náhle spadla do příjemně ledové vody a všude jsem viděla černo.*
Realita -
Trhavě jsem se probudila. Byla jsem až moc přehřátá a třásla jsem se. Nebo se třásla ta skála? To jsem nevěděla. Ale nikdy se mi takový sen nezdál. A když už, bylo to pro mě jako varování, že mám rychle utéct, nebo jít pryč. Když jsem vylezla z jeskyně, málem jsem zapomněla na Azurku. Nikde nebyla.. Poplašeně jsem se dívala kolem sebe. Zacvrlikala. Seděla mi na rameni. Oddychla jsem si. Měřila si mě zkoumavým pohledem a četla mi myšlenky. Nezdála jsem se jí. "Pojď pryč.." řekla jsem potichu a vydala se z jeskyně. Bohužel, moje chyba byla ta, že jsem byla až moc rozrušená a zaplněná dostat se pryč, že jsem si vůbec nevšimla že je zatmění. Kdybych to věděla, schovala bych se někde do hodně hlubokého místa a hodně daleko. Šla jsem co nejpotiššeji po skálách, a snažila se, ať neudělám ani malinký hluk. Země se trošku otřásla. Nevím jestli spadlo nějaké kamení, nebo se země otřásla, ale bylo to opravdu divné.. Sjela jsem rychle po skále a lezla do lesa. Uslyšela jsem hrozivé zavytí, které naznačovalo že jedinec není sám, ale že jich je hned několik. A že těch hlasů nebylo málo. Poznala jsem že to jsou Pekelní psi. Země se otřásala mnohem víc. Vystrašeně jsem se dívala kolem sebe. Dala jsem se do běhu. Zase se země otřásla. Tentokrát jsem zakopla o malý špičatý kámen a pořádně si odřela tlapy. Naštěstí se rychle hojily. Běžela jsem dál. Zase jsem uslyšela hrozivé zavytí. Bylo blízko mě. Nemohla jsem určit odkud, připadalo mi jako by bylo za mnou, vedle mě, přede mnou... Ohlédla jsem se a za mnou pelášilo tak 10 pekelných prsů. Vytřeštila jsem oči hrůzou. Az mi neseděla na rameně, ale letěla. Pekelní psy se svolávali vytím, a bylo jich čímdál víc. Stával se z toho hon na vlka. Na mě. Pět z nich přidalo a ti pomalejší zůstavaly pozadu. Já musela taky přidat, teď už jsem přímo letěla lesem. Ohlédla jsem se. Teď už mi všechno docházelo. Vzadu za námi stromy padaly. A nahoře bylo... Obrovské tormádo.
Ty stvůry neběžely za mnou.. Ale utíkali.. I když by se možná nějaký ten hlupáček obětoval a radši by si před smrtí naposledy pochutnal na večeři. Po stromech rychle lezly veverky a ptáci nad námi letěli. Zajíci a lišky se snažily taky utéct. Poslední nejpomalejší jedinci měli smůlu - tornádo je vsáklo a mihotaly se tam. To tornádo bylo tak obrovské, že už zbylo asi tak 10 psů z 35. Včetně mě. Uslyšela jsem pomocné zaskučení. Pár pekelných psů to taky vsáklo (Jade: Anoo, prsy lítají!). Tornádo se zmenšovalo, za to ale taky zrychlovalo. Už zbývalo jen 5 zvířat. Azurka měla to štěstí, a letěla hned kousek za mnou. Už byla ale vyčerpaná, stejně jako já. Nakonec jsem zbyla jen já, Azurka a jeden pekelný pes, kterého popocháněla myšlenka, že až tohle skončí, pochutná si na mě. Bohužel, mě popoháněl strach, takže jsem byla o 2 metry rychlejší. Vsáklo to pekelného psa, a po chvilce už i mě.. Az zůstávala letět....
Letěla jsem v tornádu a nemohla z toho přívalu vichru popadnout dech. Točila jsem se dokolečka, asi 20 metrů nad zemí. Kousek od nás byla voda. Už se mi začala točit hlava z nepřístupu kyslíku a z unavení. Zavírala jsem oči.. Když v tom jsem se přestala točit, a po chvilce jsem jen padala... Mohla jsem se jednou nadechnout..
*Vydrž!* Slyšela jsem myšlenku od Azurky. Otevřela jsem oči, a viděla jsem jak padám. Na pevninu. Voda byla o 3 metry dál.. Najednou jsem ucítila strašlivý náraz do mého boku něčím ostrým. Koukla jsem se, a byla to Az, která mě odstrčila co jendál, abych spadla do vody. Prostě jsem padala...
Ucítila jsem náraz vody, která mě bleskurychle pohltila. Byla studená, za což jsem moc vděčná nebyla, ale lepší než se nechat zabít na pevnině. Snažila jsem se vyplavat na pevninu z hluboké vody. Kyslíku jsem měla celkem dost, ale pořádně se mi točila hlava a hrozilo mi, že omdlím ve vodě. Nad hladinou jsem se nahltala vzduchu a vylezla na maličký okraj země.. Viděla jsem ještě jak do mě Azurka dloube a křičí na mě... Upadla jsem do bezvědomí, a neviděla nic už jiného, než černou tmu...

PS: Omlouvám se za chyby, např: bilý - bílý :)

Airo, ty jsi boží!
Tohle se opravdu četlo samo, úžasný námět, napětí a prsy ♡ :D
Pokud to má nějakých 95 řádků, přiděluji ještě bonus :)
Takže, k výhrám:
- 1 Nio
- magie PODVĚDOMÍ
- + bonus, 300 MK za řádky navíc a úžasný děj!
~Jade, Nezkrotná~

Děkuji mockrát ^^ :) :D

Bylo strašné horko takové jsem snad ještě nikdy nezažila.Sjů ležela u řeky a vypadala jak kdyby umírala.Pomocí svého talismanu jsem nad sebou vyvolala zimní mráček ze kterého padal sníh .I když Sjů zimu ráda neměla přiběhla ke mě s nadšením aby se ochladila.Já si jen lehla a čekala až mi bude opravdu velká zima abych mrak zase zničila.Kolem mě už blo plno sněhu ale mě pořád zima nebyla .Místo černé srsti jsem měla bílou .To už mi byla opravdu zima odvolala jsem mrak a v tu ránu skoro všechen sníh roztál protože bylo opravdu nesnesitelné horko.Teď mi bylo naopak příjemně lehla jsem si a hřála se.sjů se válela v trávě a hrála si s motýlem který právě poletoval kolem .Tedy nevím jestli se tomu dalo říkat hraní spíše škádlení ale to je jedno.ležela jsem a koukala jsem na druhou stranu řeky.Najednou můj spokojený pohled přerušil dusot kopyt a šustění kapradin.Sjů si přestala všímat motýla který najednou odletěl a zaměřila se na les.Zvuky se přibližovali čím dál tím blíž.Sjů mi rychle vyskočila na záda a syčela.Z lesa najednou vyběhlo snad třicet zvířat.Jeleni,zajíci ,divoká prasata,ježci, myslím že jsem tam viděla i lišku. Ti všichni utíkali z lesa pryč.Byla jsem celá mokrá jak všichni běželi přes tu řeku.Hrozně jsem se divila ,,co se děje? kam všichni utíkají ?mám utéct taky?"honilo se mi v hlavě.Najednou mi Sjů zaťala drápy do kůže,,au!"knikla jsem a zeptala se co se stalo.Sjů jen ukázala packou na les.Chvíli jsem nechápala ale za pár sekund jsem pochopila.Ucítila jsem kouř a poté ho dokonce i viděla .Z lesa začaly šlehat plameny blížili se k nám .Otočila jsem se a začala utíkat .Najednou se ozvalo dlouhé sténavé a hluboké zavytí.Otočila jsem se,,někdo tam je. mám ho zachránit? nebo si zachránit svůj vlastní život?"míjeli se mi v hlavě myšlenky .Sjů mě tahala za uši ať už jdem že si ten vlk určitě poradí.Jako vždy jsem Sjů neposlouchala.Musíme mu pomoct určitě je zraněný jinak by nevyl o pomoc.Řekla jsem s odhodláním Sjů a rozběhla se směrem k lesu.Proběhla jsem řekou tak aby Sjů byla také mokrá bude menší riziko že se spálí.Sjů tohle absolutně nevyhovovalo ale mě ve štychu nechat nemohla.Přeplavala jsem řeku a běžela do lesa.Zavyla jsem aby věděl že ho jdu zachránit ale že potřebuji vědět kde je.Zastavila jsem se a počkala jestli se něco ozve.,,Aúúúú"ozvalo se. Rozběhla jsem se za tím zvukem.Kolem mě byl všude oheň a mě bylo ukrutné horko Sjů se mi držela na zádech jak pijavice.Vlk zavyl ještě jednou.Přes cestu spadla kláda a já zakňučela.Odskočila jsem a kláda začala hořet.Vlk zavyl po třetí a já měla pocit že už jsem blízko.,,teď to nemůžu vzdát jsem uprostřed hořícího lesa a někdo potřebuje mojí pomoc"zacouvala jsem trochu dál od klády a rozběhla se proti ní.Vyskočila jsem do vzduchu a přeskočila ji.Měla jsem štěstí chybělo by málo a měla by jsem oheň i na břichu.Rozběhla jsem se jen tak rychle jak to šlo uviděla jsem velký příkop ve kterém tekla voda.Kolem příkopu bylo strašně moc ohně.V tom příkopu cosi leželo a snažilo se dostat se od tamtut.Přiběhla jsem k tomu příkopu a uviděla jsem velkého vlka.Vlk byl trochu starý a měl takovou kovovou náušnici.Kolem krku měl náhrdelník z peří a také nějaké talismany.na srsti měl nějaké znaky a oči měl každé jinou barvou.Zelenou a červenou.Vlk pomalu zavíral oči a vypadalo to že se dusí .Rozběhla jsem se k němu a uviděla příčinu toho proč nemůže ven.Zadní packu měl zaklíněnou pod velkým kamenem a nemohl ji vytáhnout.Sjů mi seskočila ze zad a skočila do vody.Tohle jsem od ní nečekala seděla u Vlka a mňoukala na něj .Vrhla jsem se za ní do vody a snažila jsem se odvalit ten velký kámen. Oheň se přibližoval a mě začala dohánět panika. ,,Sjů pomoc mi musíme ten kámen aspoň maličko posunout" řekla jsem Sjů .Sjů ke mě přiběhla a snažila se mi pomoct.,,Ještě kousek musíme to zvládnout jinak tu všichni umřeme"najednou se kámen maličko pohnul.Ponořila jsem hlavu do vody a chytila vlka nohu a táhla .Cítila jsem jak se noha pomalu uvolňuje zatáhla jsem a nohu vytáhla.Ale vlk byl očividně omráčený tím kouřem.Všude kolem nás byl oheň ,,Sjů budeš muset jít po svých" řekla jsem .Strčila jsem hlavu pod jeho břicho a hodila si ho na záda,,uf ten je těžký"řekla jsem si sama pro sebe .Vlk ještě slabonce dýchal .Přemýšlela jsem jak se dostanu přes ten oheň .Vyvolala jsem nad sebou sněhový mrak ,,teď nebo nikdy Sjů musíme rychle běžet i když to bude pálit rozumíš"Sjů přikývla ,,teď!!" zakřičela jsem a rozběhla se proti ohni sjů běžela vedle mě takže na ní sníh dopadal také.Proběhli jsme ohněm a trochu se popálili ale běželi jsem dál .Běžela jsem takovou rychlostí kterou jsem ještě nikdy neběžela.Srdce mi bušilo jako nikdy předtím.Proběhli jsme dalším né tak velkým plamenem já ho však přeskočit nemohla na zádech jsem měla zraněného vlka.Popálila jsem si ošklivě packy ,,au!"zakňučela jsem ale běžela jsem dál.Už jsem slyšela řeku ,,koněčně mé utrpení skončí" rozběhla jsem se ještě víc.Už jsem byla u řeky skočila jsem do ní a plavala na druhou stranu.Můj mrak se sněhem zmizel a já z bolestmi a Vlkem na zádech plavala na druhou stranu .Vyškrabala jsem se na břeh a položila vlka na zem.Skočila jsem do vody znovu abych vlka pořádně namočila aby se probral.Potom jsem chvíli stála ve vodě a snažila se pomocí své schopnosti popálené tlapy uzdravit .Už mě to tolik nebolelo ale Popáleniny byli pořád vidět.Vylezla jsem z vody a koukala jsem se na vlka.Vlk se pomalu rozdýchával a potom začal kašlat.Usmála jsem se vlk otevřel oči a podíval se na mě.Poté se podíval na hoříc les,,to ty jsi mě od tamtut vyprostila?"zeptal se mě.,,Ano" řekla jsem vlk se na mě pousmál ,,děkuji "řekl,,kdo jste?"zeptala jsem se,,Já jsem šaman z positive ".,,A ty zachránkyně jsi kdo?"zeptal se,,Safira tajemná " řekla jsem a trochu sklonila hlavu a zavrtěla ocasem na projev úcty.,,Co jste dělal v tom hořícím lese?co se stalo?"zeptala jsem se,,byl jsem na lovu když najednou všechná zvířata začali utíkat podíval jsem se za sebe a za mnou byl kouř a plápolal oheň dal jsem se do útěku ale spadl jsem do té vody a zaklínil si nohu snažil jsem se ji dostat ven ale nešlo to .A pak si přišla ty a zachránila mě riskovala si svůj a tvé kočky život aby jsi zachránila hloupého šamana .Mnohokrát ti děkuji Safiro" dořekl a pak se podíval na Sjů,,jak se jmenuje ta kočka co ti pomohla?"zeptal se,,Jmenuje se Sjů "odpověděla jsem.Šaman se znova podíval na Sjů a poděkoval jí.Já samou únavou klesla k zemi a zavřela oči.Vypadalo to že šaman je také unavený a tak zavřel oči. Všichni jsme tam leželi celí popálení a poškrábaní.Už nás nezajímalo že na proti nám hoří byli jsme šťastní že jsme na živu.

OK, schválím.

Safiro, smekám. Fakt ses zlepšila a naučila se věci rozepisovat. Napočítala jsem 91 řádků. Fantastické. Jen tak dál :)
A k tvé odměně. Vyhráváš:
1 Nio
Schopnost: Sny -můžeš ovládat a vyvolat své sny či sny jiných.
+bonus: 350 MK :)

Myslím že si to zasloužíš! :)

Moc se omluvám za pravopisné chyby a budu se snažit to napravit

,,Vááá"bylo ráno a já si zdlouhavě zívla .Byla jsem schovaná v jeskyni na hranici mezi smečkami Positive a Passive .Všude kolem byl sníh a mráz už jen myšlenka na tu zimu mě zábla.Měla jsem ukrutný hlad chvilku jsem si i myslela že na mě někdo vrčí když mi kručelo v břiše .,,Tak a dost nelež tady jako bábovka a běž si něco ulovit!"řekla jsem si sama pro sebe unaveně jsem si stoupla a vykročila pravou nohou v před .Vyšla jsem ven sníh mě studil do tlapek a křupal pode mnou jako kůstky malého kuřátka.Velké vločky my dopadali na mojí hustou srst a roztáli se.Šla jsem stále vpřed a nohy se mi čím dál tím víc propadali do sněhu.Měla jsem štěstí přede mnou byli stopy divokého prasete.Vydala jsem se po stopách které směřovali k velkému dubu .Zastavila jsem se a uviděla ho krásného velkého kance ,,mňam ty mi neutečeš"oblízla jsem se a přikrčila se.,,teď"Vyskočila jsem po praseti a zakousla jsem se mu do hrdla .Prase sebou házelo a snažilo se mě setřást ve chvíli kdy to nejméně čekalo jsem mu hrdlo prokousla.Do pusy mi vytryskla teplá krev a prase se přestalo hýbat a spadlo do sněhu.Sníh už nebyl bílí ale krvaví .Pousmála jsem se a vzala prase do zubů ,,uf ty si ale macek to mi bude trvat dlouho něž si tě odnesu do jeskyně"povzdechla jsem si a táhla kance do jeskyně. Když jsem si kance konečně dotáhla tak jsem se do něj s chutí pustila.Najedla jsem se do syta a ještě mi kousek zbyl . Pusu jsem měla celou od krve oblízla jsem se a šla se napít.K jezeru to bylo kousek ale bylo zamrzlé.Zkoušela jsem ho prorazit packou ale nešlo to.,,zkusím použít magii třeba voda prorazí led "nadzvedla jsem packu nad zamrzlou vodu a soustředila se. Začala jsem zářit a voda pod ledem se začala pohybovat .Packu jsem nadzvedla ještě víš a led maličko popraskal .Zkoušela jsem to ještě jednou ale nešlo to .Záře ze mě vyprchala a já se mlčky zadívala na led,,třeba když do něj teď udeřím tak praskne"řekla jsem si v duchu.Napřáhla jsem packu a udeřila do ledu . Led se roztříštil a já už se mohla konečně napít a umýt si čumák.Strčila jsem čumák do vody ,,brrr to je strašně ledoví"ale i tak jsem se napila co jsem jiného měla dělat. Najednou se něco pohlo v křoví uši jsem našpicovala zježila jsem srst a zavrčela.Z křoví vylezla malá pohublá černá kočka měla žluté oči a dlouhý huňatý ocas.Ušla asi tři kroky a spadla na zem .Přestala jsem vrčet poznala jsem že potřebuje pomoct.Rozběhla jsem se k ní kočka malinko zvedla hlavu a pronesla tenkým hláskem,,hlad!!!"ihned jsem vzala kočku do zubů a přenesla ji do jeskyně .Vedle ní jsem dala kousek masa z kance ,,jez notak jez"posadila jsem se a dívala se na ní.Kočka pozvedla hlavu a přiblížila jí k masu vzala si ho do zubů a lehla si na břicho.Vypadalo to jako by nejedla už měsíce byla strašně pohublá.Utrhla jsem jí ještě kousek masa a pronesla,,kdo jsi a co se ti stalo?".Kočka si vzala do zubů zbytek masa rozkousala ho a polkla.Po té řekla tichým hlasem,,jsem Sjů a už dva týdny jsem nic nejedla ".,, A proč sis nic neulovila?"zeptala jsem se jí,,moji rodiče mě opustili a nenaučili mě lovit nic jiného něž ryby a já nemám tu sílu nato abych praskla led v jezeře"promluvila a utrhla si další kousek masa.,,Máš štěstí že jsem na tebe narazila dřív než jsi umřela hlady ". ,,Moc ti děkuji opravdu nemám potuchy co bych dělala kdybys na mě nenarazila"poděkovala.,,A jak se jmenuješ ty?" zeptala se mě Sjů ,,Safira" . Sjů se posadila a mávla packou vedle mě se objevil plamínek.Pousmála jsem se a nastavila svůj kožíšek blízko k ohni aby se usušil.už se stmívalo a Sjů vypadala že se najedla do syta ,,no tak já už radši půjdu musím si najít nějaký úkryt "řekla Sjů a vydala se ven. Viděla jsem jak se otřásla zimou a zmizela za jeskyní.,,Sjů počkej vrať se můžeš zůstat u mě"zařvala jsem.Sjů se otočila a běžela ke mě ,,opravdu bych u tebe směla zůstat "zeptala se.,,Jasně že ano a můžeš už navždycky když se staneš mou společnicí"pousmála jsem se na ni .Sjů mi přišla k nohám a začala vrnět,,Moc ráda se stanu tvojí společnicí".
KONEC :D

Wow smekám :) Tohle jsem nečekal, nádherně se to čte, sice někde nějaká ta chyba, ale obrovský rozdíl oproti minulého příběhu! Výborně! Můžeš napsat registraci Sjů :) Tady do komentu a dole najdeš jak :)

mazlíček:
jméno:Sjů
druh:kočka
pohlaví:samice
Magie:oheň
schopnost:telepatie
vzhled:Sjů je černá huňatá kočka z dlouhými fousky.má žluté oči a heboučkou srst .packy má na dlaních maličko popálené protože jako malá ještě oheň pořádně ovládat neuměla a popálila si packy.
povaha:je důvěřivá a mírumilovná kočka ale když se opravdu naštve umí popálit. Ráda se hřeje u ohně a její nejlepší roční období je léto.Naprosto miluje ryby po těch by se mohla utlouct ale v zimně jí myška neuškodí.Přes noc ani tak čilá není jako ostatní kočky ale přes den furt někde běhá.
obrázek: https://www.freeapplewallpapers.com/wp-content/uploads/2014/01/Black-Cat-Anime.jpg
doufám že povaha není moc krátká:D